Sacharidy byly a jsou hlavním zdrojem potravy lidí na celém světě. Stravitelné sacharidy dodávají tělu energii, nestravitelné sacharidy poskytují dostatek prospěšné vlákniny. Trávení sacharidů nezatěžuje organismus a je rychlé. Energii, kterou získáme ze sacharidů, může tělo okamžitě využít. Je to energie pocházející ze slunce, kterou rostliny ukládají do sacharidů díky fotosyntéze za využití vody a CO2.
Sacharidy se obecně dělí na dvě podskupiny – jednoduché (rychle se uvolňující), které se také nazývají cukry a složené (pomalu se uvolňující), dlouhé řetězce monosacharidů. Jednoduché sacharidy se dále dělí na monosacharidy a disacharidy.
Mezi jednoduché sacharidy patří glukóza, fruktóza a galaktóza (monosacharidy) a laktóza, maltóza a sacharóza (disacharidy). Jednoduché sacharidy stimulují naše chuťové buňky. Nejsladší z nich je fruktóza. Hlavním nositelem energie je glukóza.
Složené sacharidy se dělí na škroby a vlákninu. Tepelnou úpravou škrobů – jinak obtížně stravitelných – dochází k rozbití jejich struktury, což napomáhá jejich stravitelnosti. Vláknina je pro člověka nestravitelná, protože nemáme enzymy, které by ji štěpily. Živí se jí ale bakterie v tlustém střevě, které ji štěpit umí. Přestože vláknina neposkytuje energii, je pro naše zdraví ohromně prospěšná.
Věda zvaná trávení sacharidů
První housle při trávení sacharidů hraje tenké střevo. Rozloží je na sacharidy jednoduché (glukózu, fruktózu a galaktózu), molekuly dostatečně malé na to, aby se vstřebaly stěnou tenkého střeva do krve. Sacharidy, které nešlo v tenkém střevě rozložit, putují do tlustého střeva. Tam je rozkládají enzymy střevních bakterií. Získanou energii využijí převážně bakterie samotné. Nestrávené sacharidy spolu s dalšími odpadními látkami z těla odchází stolicí.
Jednoduché sacharidy se krví dostávají do jater, kde dochází k přeměně galaktózy a fruktózy na glukózu. Játra ale mají pro přeměnu fruktózy omezenou kapacitu, proto nadbytečná fruktóza končí v buňkách tuku, který obaluje břišní orgány (právem obávaný viscerální tuk). Nakonec ze sacharidů zůstává v krvi jen glukóza.
Glukóza
Glukóza je přítomna v krvi a je pro lidské tělo klíčovým zdrojem energie. Její oxidací tělo získává energii pro svaly, díky nimž se tělo pohybuje a tvoří tělesné teplo. A také pro ostatní orgány a funkce v těle, pro život každé jednotlivé buňky.
Hladina glukózy v krvi podléhá přísné kontrole, protože příliš mnoho i málo glukózy v krvi může mít zdravotní následky. Pokud je glukózy v krvi nadbytek, začne se tvořit hormon inzulín. Ten říká buňkám (hlavně buňkám jater a svalů), aby přijímaly nadbytečnou glukózu z krve, ukládaly ji ve formě glykogenu a tím snižovaly hladinu glukózy v krvi. Možnosti ukládání glukózy do glykogenu jsou ale omezené a nadbytečná glukóza končí v buňkách tuku podkožní tkáně (tvoří se podkožní tuk).
Glykemický index
Glykemický index (GI) slouží jako ukazatel rychlosti přeměny sacharidů ze stravy na hladinu glukózy v krvi. Je to číslo od 0 do 100. GI konkrétní potraviny závisí především na množství a druhu sacharidů, které obsahuje. Čisté glukóze je přiřazena hodnota 100.
GI ale ovlivňují i další okolnosti jako obsah tuku a bílkovin v potravině (GI snižuje). I to, zda je potravina tepelně upravená a jakým způsobem. Jsou k dispozici tabulky, které uvádějí mnoho druhů potravin a jejich GI. Za potravinu s nízkým GI se považuje potravina s GI = 55 a méně, s vysokým GI = 70 a více.
Využití sacharidů jako zdroje energie
Sacharidy jsou zdrojem životní energii doslova pro všechny buňky v těle. Glukóza se distribuuje krevním oběhem po celém těle a buňky z jejích vysokoenergetických vazeb za pomocí kyslíku získávají energii.
Když buňka glukózu vyčerpá, získá další z krve. Jakmile začne být v krvi glukózy nedostatek, hormon glukagon způsobí rozpouštění jaterního glykogenu a uvolňování glukózy do krve. Pokud díky dlouhotrvající aktivitě dojde k vyčerpání glykogenových zásob, organismus musí přejít na získávání energie z tuků, a také z bílkovin. To znají všichni sportovci jako svoje boty.
