Častou – a my jedním dechem dodáváme mylnou – představou je, že po tucích se jednoduše tloustne. Přitom tuk je pravděpodobně důvodem toho, že tu my lidé jsme! V historii proběhlo mnoho epoch (a v méně rozvinutých krajinách je to tak dosud), kdy byl jídla nedostatek. Naše schopnost ukládat přebytečné kalorie ve formě tuku pro budoucí využití nám ale umožnila přežít coby druhu i v krušných dobách hladu. Tukové zásoby v přiměřené míře jsou signálem, že metabolické procesy v těle jsou efektivní a člověk je zdravý.
Tuky poskytují organismu velké množství energie. Plní v těle tři základní biologické funkce: slouží jako strukturální složky buněčných membrán, fungují jako zásobárna energie a jako důležité signální molekuly.
Tukové trio k vašim službám
Tři hlavní typy tuků se jmenují triglyceridy, fosfolipidy a steroly. Triglyceridy tvoří přes 95 % tuků ve stravě a běžně se vyskytují v rostlinném oleji, másle, plnotučném mléce, sýrech a některých druzích masa i dalších potravinách – včetně avokáda, oliv, kukuřice a ořechů. Fosfolipidy tvoří pouze kolem 2 % tuků v potravě. Jsou rozpustné ve vodě a vyskytují se v rostlinách i živočiších. Fosfolipidy mají zásadní význam pro stavbu ochranné bariéry neboli membrány kolem tělesných buněk. Steroly jsou nejméně častým typem tuků. Určitě znáte nejznámější sterol s dost pošramocenou pověstí – cholesterol. Přitom tělo získává potravou jen malé množství cholesterolu, většinu si ho vyrábí samo! A ne náhodou. Cholesterol je důležitou součástí buněčné membrány a je nezbytný pro syntézu pohlavních hormonů, vitamínu D a žlučových solí.
Trávení a vstřebávání tuků
Tuky se, stejně jako sacharidy a bílkoviny, při trávení rozkládají na malé složky. V ústech se setkávají s enzymy, které během žvýkání zahajují proces trávení. V žaludku tuky stráví poměrně dlouhou dobu, nejdéle ze všech živin. To proto se po nich cítíme dlouho sytí a nehoní nás taky brzy mlsná! Během dvou až čtyř hodin po konzumaci jídla se zhruba 30 % triglyceridů přemění v žaludku na diglyceridy a mastné kyseliny.
Jakmile se obsah žaludku dostane do tenkého střeva, trávicí systém se pustí do řešení úkolu, který zní: spojit tuky s vodnatými tekutinami. Řešením je žluč, která funguje jako emulgátor a umožní smísení vody a ve vodě nerozpustného tuku. Střevní stěnou se tuky dostávají do lymfatického systému a tudy dál do krve.
Ukládání a využití tělesného tuku
Naši předkové se hodně snažili, aby našli jídlo. V podstatě jakékoli, nebyli vybíraví. To aspoň platilo do nástupu průmyslově balených potravin, fitness center a drahých programů na hubnutí. Neplánovali „kterak shodím ta zatracená zimní kila, abych se vešel do nových plavek“, ale jak vůbec najít nějaké jídlo a uložit si pěkně co nejvíc energie na horší časy.
Zásobárna energie, to je hlavní funkce tuků. A proto přebytečná energie z potravy, pokud je to jen trochu možné, končí právě v tukových buňkách. Primární zdroj energie člověka je aerobní (tj. za přítomnosti kyslíku) energetický systém, jehož hlavním zdrojem jsou sacharidy a tuky. Přeměna sacharidů na energii je efektivnější a rychlejší, proto převažujícím zdrojem energie jsou sacharidy. Tuky se jako primární zdroj energie začínají uplatňovat až při vyčerpání sacharidů.
Poskytování energie ale není jedinou funkcí tuků. Tuková tkáň pomáhá udržovat stálou tělesnou teplotu a produkuje hormon leptin. Ten má příznivý vliv na snižování příjmu potravy, zvyšování energetického výdeje a tvorbu glukózy.
Snad jsme tuky ve vašich očích rehabilitovali a přestaly být pro vás potravinovým strašákem. Sláva (zdravým) tukům!
